Psí paraziti – část druhá
V minulém díle jsme se věnovali vnějším psím parazitům, tedy takovým, jež přebývají hlavně v srsti a na kůži psa, kde mu mohou způsobovat nejrůznější problémy. Dnes se na tuto obtíž zaměříme z odvrácené, respektive opačné strany. Naším tématem budou psí parazité vnitřní. Ty, jež se vyskytují přímo v těle a organismu konkrétního živočicha.
V tomto směru lze parazity rozdělovat na dvě skupiny, které se objevují nejčastěji.
- Červy oblé – škrkavky
- Červy ploché – tasemnice
Pojďme se nyní zaměřit na oba druhy. Nakonec uvedeme i zmínku o tom, jak se těmto onemocněním vyhýbat.
$ADSENSE_DETAIL_CLANKY_300_250_TEXT
Škrkavky
Jejich hlavní domovinou je především tenké střevo, kde roznášejí nejenom infekci, ale přijímají velké množství živin z potravy psa, což se projevuje na jeho zdraví. Jde o červy, které dosahují délky 7cm až 15cm. Dospělý jedinec takového parazita produkuje další vajíčka, která vychází prostřednictvím exkrementů a mohou způsobovat nákazu ostatních živočichů, ale i lidí, pakliže není dbáno na důležité hygienické návyky.
Kromě střev mohou škrkavky napadat i jiné psí orgány. Jsou to například plíce, ale také nenarozená štěňata, mléčné žlázy a tkáně. Velmi nebezpečné může být ucpávání střev.
Onemocnění škrkavkami se na psovi projevuje hlavně jeho nízkou váhou, pozvolnějším růstem, častým dávením a kašláním nebo matnou a nekvalitní srstí. Při nákaze člověka jsou napadány orgány, jako ledviny, oči, plíce, játra a další. Při podcenění psího parazita může jít o onemocnění člověka s příznaky projevujícími se až několik let.
Tasemnice
Nejznámějším zástupcem plochých červů je tasemnice, která se do těla psa může dostat především pozřením malých vajíček či bakterií nebo spolknutím obyčejné blechy.
Vývoj tasemnice je pak poměrně rychlý. Její dlouhé a ploché tělo přijímá spoustu živin z těla zvířete a způsobuje mu tak střevní problémy a úbytek váhy i přes dostatečný příjem potravy. Pakliže se proti tasemnici nezasáhne odčervením v samotných začátcích, může parazit negativně působit nejenom na střeva, ale i další životně důležité orgány, v nichž způsobuje záněty a vážná onemocnění. U konečníku psa mohou být viditelné malé bílé červy.
Tasemnice je nebezpečným parazitem i pro člověka, do jehož těla se dostane například v okamžiku, kdy ho jeho psí miláček olízne. Nejčastějšími příznaky je žaludeční a střevní nevolnost.
Měcholup psí
Posledním a méně vyskytovaným psím parazitem je Měcholup psí, který se může do těla živočicha dostat prostřednictvím kůže. Jeho výskyt je spíše ve vlhčím prostředí. Přenositelný je však i na člověka, kterému stejně, jako psovi, způsobuje bolestivá zanícení pod kůží.
Měcholup psí sám po několika týdnech odumře, možná je však rychlejší léčba za pomoci vhodných preparátů.
Nepodceňujte důležitá odčervení všech psích plemen
Nakonec se dostáváme k těm nejzásadnějším informacím, které představuje prevence. Pokud nechcete, aby se váš pes nakazil těmito parazity nebo byste s nimi rádi a účinně bojovali, podstupujte se svým psem pravidelná odčervení.
Vzhledem k tomu, že potřebné tablety dokáží zahubit mnoho těchto červů na období jednoho dne, je třeba tento proces absolvovat vícekrát v řádu alespoň čtrnácti dnů, kdy máte jistotu, že v těle psa se již nenachází žádná vajíčka s nežádoucími parazity.
Zde je malý návod k tomu, jak často očkovat psa v odlišném věku.
- Štěňata – očkování již ve čtrnácti dnech života a poté každých čtrnáct dní do odstavení
- Dospělý pes – očkovat pravidelně v rozmezí tří až šesti měsíců
- Fena v březí – očkování provádět zhruba dva dny před prvotním připuštěním, dále v polovině březosti, to je asi 42. den a čtrnáct dnů po porodu, ideálně se štěňaty
přečteno: 17 410x
