topovat ověřit
Anglický kokršpaněl

Anglický kokršpaněl

English cocker spaniel
100%
Další pojmenování: nemá
Anglický kokršpaněl

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VIII. - Slídiči, přinášeči a psi vodní
Sekce 2 - Slídiči
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 5
Of. zkratka plemene v ČR: AC
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Agility, Flyball, Obedience, poslušnost psa, Lovecký pes, Rodinný pes, Společenský pes, Domácí mazlíček, Výstavní pes, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů loveckých slídičů (KCHLS)

VARIETY PLEMENE Anglický kokršpaněl

Toto plemeno nemá samostatně klasifikované variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Název „španěl“, jenž od počátku označoval širokou skupinu navzájem příbuzných psů, pochází nejspíše ze starofrancouzského výrazu „espaignol“, který označoval psa ze sousedního Španělska. Konkrétní označení „kokršpaněl“ vzniklo pravděpodobně následkem přímé souvislosti s pracovním využitím plemene. Tito psi byli hojně využíváni během lovu pernaté zvěře, včetně sluky lesní, která se v angličtině nazývá „woodcock“.

Prapůvodní domovinou dávných předchůdců současného anglického kokršpaněla byly vzdálené východní oblasti, o čemž svědčí některé hmotné historické doklady z éry starověké Makedonie. Odtud se předkové jednoho z vůbec nejstarších loveckých plemen dostali na Pyrenejský poloostrov a později dále do Evropy. O výskytu těchto psů v Anglii, kde plemeno prodělalo později rozhodující vývoj, existují věrohodné doklady již z 10. století.

Úplná diferenciace jednotlivých plemen španělů proběhla až v druhé polovině 19. století. Tehdy byla postupně rozdělena jednotlivá plemena španělů tak, jak je známe dnes. Do té doby byli psi dlouhá staletí pouze zevrubně rozdělováni na dvě skupiny podle areálu využití: vodní a polní. Důležitým kritériem, jenž ovlivnil další dělení španělů, byl způsob lovu. Určití psi měli za úkol nadhánět lovenou kořist, další včetně kokršpaněla byli cvičeni k vyplašení lovné zvěře a jejímu následnému aportování.

Anglický kokršpaněl byl zahrnován do širší skupiny polních španělů (v podkategorii malých španělů tohoto druhu) ještě v období, kdy už se začaly v 19. století pořádat na anglickém území první výstavy psů. První chovatelský klub tohoto plemene byl v Anglii založen roku 1873 a plemeno bylo uznáno nedlouho poté. V roce 1883 došlo k přelomovému okamžiku. Anglický kokršpaněl byl poprvé představen v samostatné třídě na výstavě v Ashtonu.

Anglický kokršpaněl - Velká Británie

POVAHA

Toto přátelské plemeno zažívá již po dlouhá desetiletí neutuchající popularitu a patří na žebříček těch konstantně nejoblíbenějších. Vděčí za to nejen své střední velikosti, díky které si ho za společníka volí mnoho lidí toužících po přiměřeně vzrostlém rodinném psovi, ale taktéž svému celkově atraktivnímu vzhledu, umocněnému širokou škálou barevných variant. Přítulný anglický kokršpaněl jako by vypadl z mnoha dětských kreseb, zpodobňujících toho nejopravdovějšího pejska na světě.

Anglický kokršpaněl je inteligentní, veselý a hravý pes, který svou upřímnou spontánní radostí umí strhnout všechny okolo sebe. Svoje veselí dává hojně najevo mohutným máváním ocasem, jež je pro něj naprosto typické. V jeho počínání se odráží požitek ze života a vyvážená dávka temperamentu. Dokáže si plně vychutnat jak aktivní chvíle dovádění venku při hře, tak klidné okamžiky po boku svého pána v pohodlí domova. Tento pes může být občas pořádně tvrdohlavý a popudlivý, při správném vedení ovšem vítězí jeho velká učenlivost.

Určití zástupci tohoto plemene si poněkud libují v nadměrném štěkání, které si sousedi zrovna moc pochvalovat nebudou. Dalším nežádoucím rysem zaznamenaným u některých psů tohoto plemene mohou být sklony ke zvýšené nervozitě. Ve většině případů se ale jedná o výborné a bezproblémové společníky, kteří jsou skvělými kamarády pro lidi všech věkových kategorií, včetně dětí. K těm se dokážou chovat s vytříbenou jemností.

Anglický kokršpaněl

POHYB

Anglický kokršpaněl byl po dlouhá staletí využíván ryze coby lovecký pes, jenž byl vysoce ceněn pro svůj brilantní čich. Tento pes má proto do vínku dánu potřebu vyvíjet denně nějakou zajímavou činnost. Je třeba ho dostatečně zaměstnat mentálně i fyzicky, aby byl zcela šťastný a nesměroval svou činorodost nežádoucím směrem. Dokáže neúnavně aportovat a zpravidla miluje vodu. Lovecký výcvik, trénink obedience, agility nebo flyball jsou pro něj to pravé.

Zároveň je to pes značně přizpůsobivý, nedělá mu problém etablovat se i v nepříliš sportovně založené domácnosti. I tak je mu nezbytně nutné dopřát každodenní svižné procházky, které přitom nemusí být několikahodinové, a velké množství mentálního tréninku. Dostatek pohybové aktivity je u tohoto plemene důležitý z hlediska prevence obezity, která se u anglického kokršpaněla rozvíjí dosti snadno.

Při pohybu v přírodním terénu je třeba pamatovat na to, že se může velice snadno ozvat kokršpanělův silný lovecký instinkt. Pokud zvětří zajímavou stopu, není-li perfektně vycvičen, nezareaguje na přivolání a s nadšením sobě vlastním se vydá za jejím pachem, přičemž zapomene na vše ostatní. Z tohoto důvodu je lepší ho mít v některých situacích raději na vodítku.

Anglický kokršpaněl

PÉČE

Aby se u anglického kokršpaněla plně rozvinula jeho vřelá a přátelská povaha, potřebuje nejprve projít dostatečnou socializací, v jejímž rámci se seznámí s okolním světem a naučí se, jak adekvátně reagovat na různé podněty. Pečlivá socializace je jednou z nedílných součástí správné výchovy. Naprosto klíčový je důkladný výcvik, vedený s důsledností a citem. Negativní metody a tresty vnímá anglický kokršpaněl velmi citlivě, mohou napáchat těžké škody na jeho důvěře v člověka. Při svém původním pracovním zaměření byl anglický kokršpaněl zvyklý rozhodovat se často ve stěžejních momentech sám. Není ochoten uposlechnout příkaz za každou cenu, musí být silně motivován a povzbuzován pamlskem či hrou.

Anglický kokršpaněl potřebuje blízký kontakt se svou lidskou smečkou, v odloučení od ní by byl frustrován a velmi by trpěl. Izolovaný kotec není nic pro něj, skvěle se zabydlí v bytě či domě.

Osrstění tohoto psa vyžaduje pravidelnou péči ve formě důkladného vyčesávání, na které je dobré psa navyknout již od brzkého štěněčího věku. Vhodné je používat na většinu partií těla hustý kartáč, na tlapky a hůře dostupné části těla pak menší hřeben s řídkými zuby, kterým opatrně rozčešeme zacuchanou srst a vyčešeme všechny odumřelé chlupy. Užitečným pomocníkem je masážní rukavice, jejíž použití je většině psů značně příjemné a navíc tato pomůcka zajistí dobré promasírování kůže.

Srst by měla být vyčesávána optimálně obden či po každé procházce, při které došlo k jejímu výraznému zašpinění. Pečlivé vyčesání zajistí odstranění většiny nečistot. Pro udržovaný vzhled psa je nezbytné pravidelné zastřihávání a trimování srsti. Zvláštní péči v tomto směru vyžaduje především oblast hlavy a jednotlivé tlapky, kde je třeba zkracovat příliš dlouhé chlupy mezi polštářky a prsty. Pes by měl být stříhán alespoň dvakrát do roka.

Zvýšenou pozornost věnujeme péči o uši anglického kokršpaněla, které se nezřídka stávají pověstnou Achillovou patou zástupců tohoto plemene. Kontrolujeme pravidelně, zda je zvukovod čistý a prostý jakýchkoliv náznaků počínajícího zánětu. V případě silného zanesení nečistotami používáme k šetrnému vyčištění uší přípravek zakoupený u veterinárního lékaře. Pravidelně psovi čistíme průměrně dvakrát týdně chrup speciální zubní pastou pro psy a nezapomínáme ani na včasné zastřihávání drápků.

Anglický kokršpaněl

ZAJÍMAVOSTI

Ve své domovské Anglii je anglický kokršpaněl dodnes jedním z nejvíce populárních psů. Zástupci tohoto plemene byli nejčetněji oceněni na prestižní Cruftově výstavě. Angličané zkrátka nedají na milého a radostného kokršpaněla dopustit. Dokladem o jeho neotřesitelném postavení na špici oblíbenosti je ostatně i volba nejsledovanějšího páru z britské královské rodiny, Kate a Williama. Mladí manželé si nedlouho po svém sňatku pořídili černé štěně anglického kokršpaněla jménem Lupo. Jejich společné fotografie rázem zaplnily čelní stránky novin a byly v mžiku obrovským hitem. Zcela největší senzací se stala společná fotografie mladého páru a jejich maličkého synka, v jehož těsné blízkosti se nachází právě Lupo. Mladý pár si díky Lupovi získal sympatie mnohých a u svých dosavadních sympatizantů získal přízeň ještě o něco větší než doposud.

VÝŽIVA

Kvalitní strava je jedním ze stěžejních předpokladů pro dobrou kondici a pevné zdraví každého psa. U anglického kokršpaněla je důležité postarat se o optimální podíl živin ve stravě, korespondující s jeho životním stylem a mírou aktuální fyzické zátěže. Vhodné je volit krmivo, obsahující látky přispívající ke zdraví srsti psa. Zástupci tohoto plemene mají sklony k obezitě a proto je třeba hlídat, aby nebyli nikdy překrmováni. V současnosti volí většina chovatelů granulované krmivo, ale někteří připravují stravu pro svého psa stejně jako dříve doma. V takovém případě je připravovaná krmě pro psa bezesporu chuťově atraktivnější než granule, zároveň je však pro chovatele obtížnější sestavit vyváženou denní dávku.

V každém stadiu svého života má pes poněkud odlišné nároky na stravování. Štěně, dospělý pes i pes senior vyžadují jiný poměr živin v podávaném krmivu, štěně navíc vyžaduje krmení vícekrát za den. V každém věku psa platí, že při změně typu krmiva je třeba si počínat nanejvýš obezřetně, neboť trávicí trakt psa je velmi citlivý a při každé náhlé změně krmiva hrozí psovi nežádoucí zažívací potíže. Na krmivu pro psa se nikdy nevyplatí šetřit, protože nesprávně živený pes může mít zvýšené sklony k různým druhům onemocnění a co příliš spořivý chovatel ušetří na krmivu, to později mnohokrát utratí u veterinárního lékaře. Proto nikdy nekupujeme podezřele levné krmivo s nejasnými údaji o složení či velkým množstvím chemických přídatných látek a mizivým podílem masa.

English cocker spaniel

Zdraví

Průměrná délka života: 12 – 14 let.

U anglického kokršpaněla se můžou vyskytovat v poněkud zvýšené míře některá onemocnění, která sužují i zástupce mnoha dalších psích plemen. Mezi nechvalně známé neduhy a obávané strašáky většiny chovatelů psů patří dysplazie kyčelního a loketního kloubu. Zodpovědní chovatelé anglického kokršpaněla cílevědomě usilují o postupnou minimalizaci tohoto nepříjemného zdravotního problému, který je bez odpovídajícího vyšetření u veterinárního lékaře často těžko odhalitelný.

Anglický kokršpaněl dále inklinuje ke kožním onemocněním, která jsou většinou podmíněna dědičně a jejich řešení je někdy poměrně vleklé. Zaznamenán byl i určitý počet alergických reakcí na různé podněty. Vzhledem k postavení a výrazné délce uší je anglický kokršpaněl vystaven zvýšenému riziku problémů se zevním zvukovodem. Tomuto plemeni se nevyhýbá také řada očních chorob (progresivní retinální atrofie, šedý zákal, entropium, ektorpium). U některých mladých jedinců ve věku do dvou let dochází vzácně k selhání ledvin. Dalším spíše zřídka se vyskytujícím onemocněním je epilepsie.

Patrně v důsledku velké popularity tohoto plemene a vysoké poptávky po štěňatech došlo v minulosti ke křížení jedinců, kteří by byli za jiných okolností okamžitě vyřazeni z chovu. Tito psi totiž vykazovali závažné zdravotní problémy v podobě tzv. „syndromu zuřivosti“. Případy, kdy kokršpaněl náhle a bezdůvodně pokousal člověka včetně členů své vlastní smečky, byly poprvé zaznamenány v 50. letech 20. století v Anglii, přičemž nejvíce v nich figuroval kokršpaněl zlatavého zbarvení. Problém s agresivní kousavostí se vyskytl u psů různého věku a po určité době odezněl často stejně rychle, jako se objevil. V současné době je věnována zvýšená pozornost tomu, aby chovní psi nevykazovali ani náznakem sklony k tomuto zdravotnímu problému. Při výběru štěněte je třeba počínat si s nejvyšší obezřetností a volit pouze zodpovědného a seriózního chovatele. I v současnosti představuje anglický kokršpaněl jedno z vděčných plemen pro množitele psů, kteří se ani za mák nezajímají o povahu a zdraví psa či snad budoucí spokojené soužití psa a jeho nového majitele.

English cocker spaniel

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Psi i feny tohoto plemene mohou být uchovněni po dovršení 14-ti měsíců věku při dodržení podmínek stanovených příslušným chovatelským klubem. Fena je následně limitována dovršením osmého roku věku, u psa platí povolení k řádnému uchovnění neomezeně. Po dosažení jednoho roku věku psa je třeba provést odborné veterinární vyšetření ohledně dysplazie kyčelního kloubu. Klub nedoporučuje spojení dvou psů, u nichž byla prokázána dysplazie i pouze na nižší úrovni (stupeň C).

Podmínkou pro uchovnění psa je absolvování jedné výstavy při hodnocení alespoň velmi dobře, pokud se jedná o jedince, jenž má za sebou úspěšně složenou loveckou zkoušku. U psa bez lovecké zkoušky musí být ověřena účast na dvou výstavách, z nichž jedna je vyššího typu a pes v rámci výstav získá ocenění nejhůře v kombinaci výborně a velmi dobře. U feny bez lovecké zkoušky je tolerováno velmi dobré hodnocení na obou výstavách, pro feny s loveckou zkouškou platí stejná pravidla jako pro psy z této kategorie.

K chovu nejsou připuštěni zástupci plemene, kteří vykazují výrazné exteriérové odchylky od stanoveného standardu. Nepřípustná je rovněž přílišná agresivita či nadměrná bázlivost psa.

Anglický kokršpaněl

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Americký kokršpaněl

Americký kokršpaněl

Toto plemeno bylo vyšlechtěno v USA a oficiálně uznáno jako samostatné v roce 1946. Od anglického kokršpaněla se vydělovalo pozvolna, když začaly být řadou amerických chovatelů preferovány některé odlišnosti, které angličtí chovatelé považovali spíše za nežádoucí. Dnešní americký kokršpaněl se od anglického bratra liší na první pohled v partii hlavy, neboť hlava amerického kokra je dosti zřetelně klenutá. Dalším výrazným exteriérovým rozdílem je odlišná délka trupu. Americký kokršpaněl se vyznačuje o poznání kratším hřbetem, než má jeho anglický kolega. Rozdíly panují také ve využití psa. Zatímco na evropské půdě a zejména v Anglii zůstalo dodnes zachováno pracovní využití anglického kokršpaněla v poměrně velké míře, na půdě USA bylo toto plemeno od počátku vnímáno primárně jako společenský pes. To souvisí rovněž s ještě honosnější úpravou dlouhé srsti v ušní oblasti, se kterou by měl americký kokršpaněl při práci v terénu patrně praktické problémy. Americký kokršpaněl je celkově nepatrně nižší a může vážit o cca dva kilogramy méně.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Souměrně stavěný lovecký pes veselého naturelu, tělesně zdatný. Výstavní jedinci mají oproti pracovním psům robustnější stavbu těla; lovečtí psi působí odlehčenějším dojmem.

Důležité proporce:

Kohoutková výška a délka trupu, měřená od kohoutku ke kořeni ocasu, se zhruba shodují.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 40 cm tolerance: +1 cm, -1 cm
fenky: 38,5 cm tolerance: +0,5 cm, -0,5 cm
Hmotnost:
psi 13,75 kg tolerance: +0,75 kg, -0,75 kg
fenky: 13,75 kg tolerance: +0,75 kg, -0,75 kg
Srst:

Hladká, na dotyk připomínající jakostní hedvábí, nesmí být drátovitá, zvlněná či kudrnatá. Oblast trupu, hrudní končetiny a pánevní končetiny ve směru nad hlezny jsou pokryty praporci delšího osrstění.

Zbarvení:

Jednobarevné nebo vícebarevné.

V případě jednobarevného zbarvení se jedná o následující barvy: zlatá, červená, černá, černá s pálením, čokoládová (játrová), čokoládová s pálením. Jednobarevné bílé zbarvení se nepřipouští, bílé zbarvení se může objevit u jednobarevných psů pouze na hrudi, a to v podobě malého znaku.

Vícebarevné varianty jsou trojího základního typu: Bělouš (tzv. modrý bělouš, modrý bělouš s pálením, citronový bělouš, oranžový bělouš, čokoládový bělouš, čokoládový bělouš s pálením), bikolor (kombinace černobílá, čokoládová a bílá, oranžová a bílá, citronová a bílá), trikolor (černá a bílá s pálením, čokoládová a bílá s pálením). U bikolorního zbarvení může i nemusí být přítomno tečkování.

Anglický kokršpaněl

HLAVA

MOZKOVNA

Adekvátně vyvinutá, proporcionálně vyvážená, bez přehnané gracilnosti či robustnosti.

Stop:

Nápadný, položený v polovině vzdálenosti mezi špičkou nosní houby a týlním hrbolem.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Kvadratického vzhledu, nosní houba dostatečně velká.

Čelisti, zuby:

Silné čelisti. Zuby pravidelného nůžkového skusu.

Líce:

Nejsou vystouplé.

Oči:

Výrazné, tmavohnědého, hnědého či o něco světlejšího oříškového zbarvení, v závislosti na zbarvení srsti. Nejsou vystouplé. Výraz očí je zářivý a pln bystrosti, prozrazuje inteligenci, mírnou povahu a veselost psa.

Víčka:

Okraje očních víček těsně přilehlé.

Uši:

Nízko posazené v úrovni očí, poměrně tenké, křídlovitého tvaru. Délkou dosahují zpravidla až ke špičce nosní houby. Bohatě pokryté dlouhou, hedvábnou a hladkou srstí.

KRK

Osvalený, adekvátně dlouhý, suchý. Absence laloku.

TRUP

Kompaktní a silný.

Horní linie:

Rovná, dobře zpevněná. Od bederní oblasti je patrný mírný sklon směrem ke kořeni ocasu.

Bedra:

Široká a krátká.

Hrudní koš:

Hrudní koš přiměřeně vyvinutý, dosahující značné hloubky. Přední část hrudníku není ani příliš široká ani úzká. Žebra dobře klenutá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné, adekvátní délky pro optimální silový výkon během pohybu. Opatřené silnými kostmi.

Plece:

Suché, šikmo umístěné.

Tlapy hrudních končetin:

Uzavřené a pevné, se silnými polštářky, tzv. kočičí.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Opatřené velmi silnými kostmi, široké, okrouhlého tvaru, silně osvalené.

Kolena:

Adekvátně zaúhlená.

Tlapy pánevní:

Uzavřené a pevné, se silnými polštářky, tzv. kočičí.

CHODY PSA

Pohyb je prostorný, hnací síla pohybu vychází ze zadní části těla.

OCAS

V minulosti byl běžně kupírován, vždy však pouze na takovou délku, aby mohl stále vyjadřovat živý pohyb a nasazení při práci. Zároveň byl krácen na délku optimální pro zamezení negativního ovlivnění pracovního výkonu. V současné době nekupírovaný, nasazený lehce pod úrovní hřbetní linie, střední délky, nepatrného prohnutí, podtrhující celkově vyvážený vzhled psa. Silný u kořene, s postupným zúžením směrem ke špičce. Opatřen bohatými praporci srsti. Nesený živě na úrovni hřbetní linie.

Anglický kokršpaněl

přečteno: 22 089x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...